Gaia

Na konci září 2007 jsem navštívila s Jedíkem náš městský útulek. Vzala jsem si na procházku nádherné cca čtyřměsíční miminko – křížence NO a brazilské fily. Byla úchvatná, s Jedíkem si kápli do noty a já o ní začala přemýšlet. Za dva dny jsem si pro ní šla:)
Byla velmi inteligentní, za pár dní začala slyšet na jméno, naučila se základní povely. Jako každé mimi doma v mé nepřítomnosti ochutnávala vše:) Bohužel nevím, co s ní bylo před tím, než se ocitla v útulku (tam byla jen pár dní, než jsem si jí vzala), ale začala na mě být neuvěřitelně fixovaná. To se také podepsalo na mém vybavení doma a na stížnosti z celého baráku. Jedík vždy při mém příchodu ležel ustrašený v devastovaném pokoji v rohu postele a třásl se hrůzou, jelikož věděl, že to co Gajuška provedla se nedělá. Bylo mi ho moc líto. Snažila jsem se vzdalovat jen na chvilky, ale při mém zděšení – když jsem zmizela na nejkratší chvíli, pokoj na tom byl ještě hůře. Když byla Gaia se mnou, byla k nezaplacení. Andílek:) Stížností však přibývalo a já začínala být bezradná.
Zkusili jsme odjet na statek, jak se bude chovat na zahradě. Moc se jí to líbilo:) Navečír jsem se vzdálila, vše jsme zajistili, aby nemohla utéci, ale, ač nikdo dodnes neví jak – našla si mě. S těžkým srdcem jsem ji dávala po několika týdnech do útulku s výbavou, kvalitními granulemi a snažila jsem se o ní vzdělit vše – jméno, co už umí a hlavně o její povaze. S arogantním jednáním si Gajušku převzali, informace je vůbec nezajímali a granule mi div nehodili na hlavu. Vůbec nic je nezajímalo a to šlo o ní, ne o mě. S pláčem jsem odcházela a modlila se, aby si jí odtud hodně brzy někdo vzal a dokázal se o ní postarat co nejlépe to jde! Za pár dní mi psala moje sestra, že se tam byla zeptat a zjistila, že po třech dnech si jí odvezla paní, která má zahradu. Snad se má Gajuška dobře a doteď mě moc mrzí, že jsem ji musela vrátit. Na druho stranu se za týden objevila Baruška:) Asi to tak mělo být..